Boží láska se ujala slova a řekla: „Toužím po nějakém protějšku, po bytosti, se kterou bych mohla mít společenství, bytost, které bych mohla žehnat a milovat ji!“
Na to řekla Boží všemohoucnost: „To není žádný problém! Stvořme prostor pro život a živé bytosti a jako korunu stvoření učiňme člověka, aby nám byl podobný.“
Ozvala se Boží spravedlnost: „Ale musí to být bytost, která je jako my. Myslím tím…, jak bychom mohli žít společně s lidmi a jak by ten život vůbec mohl fungovat, pokud by lidé s námi nesdíleli naše hodnoty? Člověk s námi musí sdílet ve všech oblastech života naše pochopení toho, co je a není správné, jinak se Země stane ďábelským místem nespravedlivých a sebespravedlivých.“
Všemohoucnost na to odpoví: „Žádný problém! Učiním člověka perfektního tak, aby ve všem fungoval přesně jak si přejeme. Až bude hotov, bude ve všem jednat podle naší vůle a norem. Zabuduji do něj naše měřítka a hodnoty a on podle nich bude jednat.“
V tu chvíli se do porady vložila moudrost a s klidem poznamenala: „Dobrá všemohoucnosti, být perfektní nebo funkční není jedno a totéž. Popřemýšlej o tom. Jaký člověk jeperfektní? Takový, který dělá to, co je dobré a správné, protože vlastně jinak nemůže? Nebo je perfektní člověk ten, který dělá to, co je dobré a správné dobrovolně a z přesvědčení?“
Spravedlnost ihned odpoví: „Má pravdu! To je naprosto správné! Perfektní člověk musí dělat to, co je dobré a správné dobrovolně a z přesvědčení, jinak by byl vším jiným než perfektním.“
Láska se k tomu přidala a řekla: „Jinak to vlastně ani nejde! Jsem přece láska! A to znamená, že dělám to, co je dobré a správné dobrovolně a z přesvědčení! Nikdo nemůže nikoho nutit, aby byl „laskavý“ – já to chci dobrovolně a z přesvědčení, protože jsem láska! Chci stvořit člověka dobrovolně a z přesvědčení a chci lidem prokazovat dobro. Teď je tedy jasné, že i člověk musí být stvořen takovým způsobem, aby mohl jednat a milovat dobrovolně a z přesvědčení, jinak by mezi námi žádné láskyplné ani hodnotné společenství nebylo vůbec možné. Myslím tím, že mě nemůže uspokojit to, že budu milována robotem, který vlastně nemůže jinak. Vůbec by mě nemohlo uspokojit a naplnit to, kdyby člověk jednal z donucení jako automat. Přeji si, aby byl člověk dokonalý tak, jako já! Musí být schopen jednat a milovat dobrovolně a z přesvědčení! A mimo to… si také nedovedu představit, že by lidé mohli být spokojení i sami mezi sebou, kdyby věděli, že ten druhý je s nimi pouze „automaticky.“ Ne, musíme stvořit lidi, kteří se navzájem mohou milovat dobrovolně a z přesvědčení a kteří budou nacházet své naplnění v láskyplném vztahu se mnou.“
Všemohoucnost na to řekla: „Žádný problém! Stvoříme tedy člověka k našemu obrazu. Učiníme ho tak, že v sobě bude mít úplnou podstatu naší Boží lásky: Bude dělat to, co je dobré a správné dobrovolně a z přesvědčení. S touto vlastností dosadíme člověka za pána světa, aby člověk mohl v mém jménu ve světě uskutečňovat to, co je dobré a správné.
Takže já začnu…“ Vševědoucnost ji přerušila: „Hej, ne tak rychle! To je všechno dobré a krásné, ale já vidím, jak se na mě a na lidstvo valí několik obrovských problémů! I andělé mají svobodnou vůli – a já vidím zřetelně, jak Satan, který je také dokonale stvořen, se proti mě postaví a bude chtít sám být Bohem! Sice se mu to nepodaří, ale on se nespokojí s neúspěchem své vzpoury a s tím, že byl sražen do nejhlubších hlubin, ale já vidím zřetelně, že bude za sebou chtít stáhnout do propasti celé stvoření!“
Do toho se vloží Spravedlnost: „Jak je něco takového možné?!“ Vševědoucnost jí odpoví: „Satan začne působit na lidi. Není přece hloupý. Ví, že jednáme v lásce a proto má člověk svobodnou vůli, jako on sám! Vidím zřetelně, že jeho úmyslem je, udělat ze Země začarovaný ďábelský kruh, takovou planetu, aby se on sám na ní mohl realizovat. Aby toho dosáhl, získá lidi na svou stranu. Výsledkem bude, že se člověk ode mě dobrovolně a z přesvědčení odvrátí a začne sám sebe nespravedlivě a sebespravedlivě realizovat.“
Na to Moudrost dodává: „Tím se satan stane pánem světa, protože když člověk bude dobrovolně poslouchat jeho a ne mě, potom se satan stane vládcem stvořeného světa.“
A Spravedlnost doplňuje: „Jestliže dosadíme lidi za vládce světa a člověk předá tuto vládu satanu tím, že ho bude poslouchat, potom nejenže bude satan vládcem stvořeného světa, ale on bude dokonce vládcem tohoto světa podle práva!“
Vševědoucnost k tomu poznamenává: „Správně, člověk svou poslušností vůči satanu nepřímo předá vládu nad světem jemu. Neoficiálně tím bude satana korunovat na pána světa a Satan začne pomalu ale jistě v lidech a skrze lidi realizovat sám sebe. Dojde to dokonce tak daleko, že mnozí lidé už ani nebudou věřit tomu, že jsem! … Lidé budou trpět v situaci, kterou si sami zavinili a budou způsobovat utrpení druhým, protože se ode mě odvrátili a omezili se jen sami na sebe. Nejdřív se obrátí zády ke mě, který jsem světlem světa a potom ustrnou ve svém vlastním stínu! … Ale vidím jasně, že přijde čas, kdy si každý položí otázku, odkud jsem vlastně přišel a co tady dělám? Proč je na světě všechno to utrpení? Jak může být Bůh láska a spravedlivý? Kde je vůbec Bůh? Co přijde po smrti?“
Láska se zeptala: „Ale nebudou se chtít dobrovolně a z přesvědčení zase ke mě obrátit? Nebudou chtít odvrhnout svou temnotu a přijít znovu ke světlu? Vůbec nemohu pochopit, že by se dalo žít tak nespravedlivě, beze smyslu, bez lásky a hříšně! Myslím tím; copak nebudou žádní lidé, kteří zase budou toužit po mě, po živém Bohu a po mé lásce?“ Vševědoucnost řekla: „Vidím milióny lidí v každé generaci, kteří budou toužit po mě a po smysluplném životě, ale nechají se svést satanem a jeho náboženskými a politickými náhražkami do bludu a skončí v neužitečném náboženství, materialismu nebo konzumu.“
K tomu přidala Spravedlnost své mínění: „A i kdyby! Vždyť to všechno nemá žádný smysl. Skutečností je, že lidé svou vlastní vinou ztratí svou nevinnost a tím jsou vinni. Vševědoucnost to přece právě teď řekla. Denně budou volat: „Bože, jak můžeš být spravedlivý?!“ A ve své sebespravedlnosti a nespravedlnosti nevidí, že oni sami jsou vinni. To přece nejde. Nejdřív dobrovolně a z přesvědčení hřeší a potom se za to mám ještě nechat posadit na lavici obžalovaných?! Něco vám řeknu: Zákon je zákon, a je-li tomu tak, že nikdo není spravedlivý, není ani jeden, potom musím potrestat všechny, potom nemohou dostat nic jiného než to, co si zaslouží! Jestliže dobrovolně a z přesvědčení stále znovu poslouchají Satana a konají jeho vůli, tak mi nezbývá nic jiného, než abych je potrestala stejným trestem, jaký dostane i Satan. Přijdou do nejhlubší hlubiny věčného zatracení. Vždyť si to zaslouží! Denně přece volají: „Bože, buď spravedlivý!“ Oni si přejí spravedlivý soud! Ale nějak jim nedochází, že oni sami opustí soudní síň jako viníci! Jistě, že jeden bude mít větší vinu než druhý, ale každý bude mít dost velkou vinu na to, aby byl na věky zatracen! Tohle nemohu pochopit: Jak může být někdo až tak sebespravedlivý a skutečně se domnívat, že by přede mnou jako hříšník mohl obstát!“
Boží Moudrost odpověděla: „Právě to je Satanův cíl. Chce dosáhnout toho, aby o mě lidé měli úplně falešnou představu a nechápali, jak moc mi záleží na tom, aby se jim život vydařil!“ Na to řekla Láska: „To je ono! Nechci aby ani jeden z nich šel do zatracení!“ Všemohoucnost řekla: „Žádný problém! Můžeme na to celé také zapomenout – potom by skutečně nebyl žádný problém. Za těchto podmínek to skutečně nedává žádný smysl! Mám stvořit perfektní svět, který přijde do zatracení a ve kterém Satan dosáhne svého cíle? To je pod mou čest. To, co stvořím, musí směřovat k úplnému a dotaženému cíli. Nic jiného pro mě není přijatelné. Jestliže nemohu vidět úplný a dokončený cíl, potom to nemá smysl a já do toho nejdu!“ Spravedlnost přitakala: „Má úplnou pravdu!“ Zavládlo ticho.
Po chvíli se přihlásila opět Láska: „Radovala jsem se při představě, že budu mít protějšek a nechci, aby zůstalo jenu představy! … pověz mi, Vševědoucnosti! Říkalas přece, že mnozí lidé se budou chtít dobrovolně a z přesvědčení zase obrátit ke mě?“ Vševědoucnost řekla: „Budou to chtít miliardy…“
Spravedlnost je přerušila a řekla: „Zákon je ale zákon a trest musí být!“ Láska se zeptala: „Není žádná cesta, jak jim tuto vinu prominout, aby se znovu mohli obrátit ke mě?“ Spravedlnost odpověděla: „Ne, protože by to bylo nespravedlivé vůči všem ostatním, se kterými bylo jednáno nespravedlivě. Trest musí být! Musí pykat! Nic nebude prominuto. To by mi tak ještě scházelo, aby si všichni lidé o mě – o Bohu mysleli, že mám jen nějakou slepou potřebu vzájemné harmonie, ve které si každý může dělat, co chce a nakonec se všichni dostanou do nebe! Měli bychom snad nakonec vzít do nebe i Satana?! Má se z nebe stát peklo?! To by tak ještě scházelo! Kde tedy má být ta hranice? Měla bych snad na posledním soudu od miliónů lidí poslouchat výtky, že jsem nespravedlivá, protože jsem jedny do nebe pustila a druhé ne? Ne a ještě jednou NE! Jsem spravedlivá a proto nemůžu jednomu něco prominout a jinému ne!“ Láska se zeptala: „A nedalo by se to udělat tak, že by si lidé ty špatné skutky vyvážili těmi dobrými?“ Na to Spravedlnost netečně poznamenala: „Není žádná vyvažující spravedlnost! Jak by to mělo fungovat? Někdo někoho zabije, ale protože dvě děti zplodil, tak má ještě jednoho člověka plus? Nebo když někdo projede křižovatku na červenou, tak to vyváží tím, že příště zůstane stát na zelenou? To přece nejde! Spáchanou vinu nelze ničím odčinit! Je jedno jakým způsobem, prostě to nejde. Nikdo se přede mnou nemůže ospravedlnit skrze jeho takzvané dobré skutky! Zákon je zákon a trest musí být!“ Láska uvažovala dál: „A co když by někdo zástupně ten trest odpykal? Bylo by pak učiněno spravedlnosti zadost?“ Po chvilce přemýšlení Spravedlnost řekla: „Hmm, … v zásadě ano… jestliže má někdo na kontě 50 000 000 Euro mínus, potom má dluh a musí ho zaplatit. Jestliže to za něj zaplatí někdo jiný, potom je dluhu zbaven! … Ale v tomto případě není nikdo, kdo by mohl zástupně odpykat a zaplatit trest za vinu světa, protože žádný člověk není spravedlivý, není ani jeden! V principu to znamená: Jestliže je někdo sám v mínusu, tak nemůže platit dluhy za někoho jiného! A protože jsou lidé vinní přede mnou, nebem i ostatními lidmi, není nikdo, kdo by mohl odstranit ten dluh, kterým je zatížen každý člověk.“
Láska zapřemýšlela a zeptala se: „A co by se stalo, kdybych já jako ta, která je bez viny, za vinu světa zástupně zaplatila?“ Spravedlnost ztratila řeč. Boží Moudrost na to odpovídá: „Za prvé, je jasné a logické, že: Já, jako Stvořitel, jsem cennější než celé stvoření, to dá rozum. Z toho vyplývá, že má krev je cennější, než všechna krev lidská. Za druhé, já jako nevinný jsem jediný, který za ně může zaplatit. Jen moje krev může smýt všechny hříchy světa. Jen tato oběť může zaplatit za vinu světa.“
To vzbudilo pozornost Spravedlnosti, takže znovu řekla: „Máš v zásadě pravdu! Jistěže by má zástupná oběť smyla všechny hříchy světa a jisté také je, že by naše „úhrada“ mínusu tohoto světa tento mínus více než vyrovnala, ale víš, co by to znamenalo?“ Vševědoucnost řekla: „Vím, co by to znamenalo! Vidím jasně a zřetelně, co by na nás přišlo, když bychom to chtěli udělat! (Obrátila se na Lásku) Myslíš si, že ti lidé budou děkovat, když přijdeš na svět, abys zaplatila za jejich hříchy? Oni tě zničí, budou ti nadávat a posmívat se ti! Poplivají tě! Zbijí tě! Zbičují! Roztrhají ti kůži na hlavě trnovou korunou a aby to všechno zdárně dokončili, tak tě nakonec přibijí na kříž a nechají tě tam bídně pojít!“ Zavládlo opět ticho.
Láska teď prožívá vnitřní boj a tiše se ptá: „A potom už bude ta cena opravdu zaplacená? Myslím tím: Jedním za všechny a jednou provždy?“ Boží Spravedlnost odpověděla tichým: „…Ano“ Láska se tiše, ale odhodlaně zeptala: „A potom, myslím tím, … co se stane potom?“ Všemohoucnost Lásce odpoví: „Chci jen podotknout, že pro mě není vůbec žádný problém, až se to všechno stane, tě znovu vzkřísit z mrtvých, protože já mám život sama v sobě a mohu život vzít i život dát, to je v mé moci…“ Láska se obrátila k Vševědoucnosti a zeptala se: „Co se stane, až zaplatím cenu za hříchy světa? Najdou se lidé, kteří si tím uvědomí, že to s nimi myslím opravdu dobře? Kteří rozpoznají svou vinu a uvěří tomu, že já sama jsem trpěla za jejich viny, aby se oni mohli znovu ke mě vrátit? Najdou se lidé, kteří budou věřit tomu, že jsem vstala z mrtvých a že existuje věčný život? Najdou se lidé, kteří v tom kříži uvidí mou lásku, dobrotu a milosrdenství a rozhodnou se dobrovolně a z přesvědčení pro věčný život ve společenství se mnou? Najdou se lidé, kteří se potom odvrátí od Satana i hříchu, aby mohli žít se mnou ve svatosti?“
Vševědoucnost odpověděla: „Vidím miliony v každé generaci, kteří se ke mě budou obracet dobrovolně a z přesvědčení, když uslyší tuto dobrou zprávu. Všude vidím nespočet lidí, kteří tě za to budou milovat a ctít, kteří mi v plné důvěře svěří svůj život a za nic na světě už se nebudou chtít řídit podle satanových rad a hřešit.“
Na to řekla Láska s rozhodností: „Potom to chci udělat! Kdyby se ke mě dobrovolně a z přesvědčení obrátil jen jeden, tak bych to udělala, o co víc, když říkáš, že to budou miliony v každé generaci!“
Spravedlnost se obrátila na Vševědoucnost s otázkou: „Obrátí se dobrovolně a z přesvědčení všichni lidé?“
Vševědoucnost řekla smutně: „Je to nepochopitelné, ale pravdou je, že jen poměrně malá část lidí se bude chtít obrátit.“
Boží Spravedlnost namítla rozhorleně: „Tomu Satan nebude věřit, až mu řekneš, že tito lidé s ním raději půjdou do zatracení, než aby se obrátili! (Poté, co se Spravedlnost uklidnila, dodala) Ještě něco jiného: Jak máme za těchto podmínek žít s lidmi v lásce, spravedlnosti a pokoji,když to budou pořád ti bezbožní narušovat?“
Vševědoucnost Boží k tomu poznamenala: „To bude doopravdy těžké. Lidem, kteří budou činit pokání, se budou všude posmívat a urážet je, budou znevýhodňováni a dokonce pronásledováni! Mnozí budou za jejich lásku ke mě dokonce odsouzeni! Ale krev mučedníků se stane semenem pro růst Božího království, protože mnozí budou činit pokání a uvěří skrze život i smrt mých svědků!“
Láska se zamyslela: „Mám z toho radost, že stále víc lidí bude činit pokání a uvěří, …budeme moci mít na Zemi společenství s lidmi, ale napořád to nepůjde… Jak můžeme vyřešit tenhle problém?“
Boží moudrost se také zamyslela a řekla: „Mám geniální nápad! Omezíme lidský život, protože kvůli hříchu to ani jinak nejde. Představte si, že by byl někdo rozsekán na kusy a nemohl zemřít! Věčný život nejde s hříchem dohromady! Omezme tedy z milosti lidský život. Během svého života mají možnost se obrátit a získat věčný život. Již dopředu naplánujeme druhý svět, ve kterém budeme žít výhradně s těmi, kteří se dobrovolně a z přesvědčení ke mě obrátí. Kdo přizná svou vinu přede mnou i před lidmi a uvěří tomu, že jsem v Ježíši Kristu byl na tomto světě, abych za něj zástupně trpěl a kdo poté s rozhodností tuto nabídku přijme a otočí se k satanu a jeho názorům na svět dobrovolně a z přesvědčení zády, aby žil se mnou, ten obdrží věčný život. Tím jsme dosáhli našeho cíle! Jsou zde lidí, kteří mě budou milovat dobrovolně a z přesvědčení a máme dokonalý cíl pro Všemohoucnost: Nový, věčný svět! Svět, ve kterém „smím“ být Bohem, protože mě v něm všichni přítomní dobrovolně a z přesvědčení nechají, abych Bohem byl. Proto tam přijdou jen ti lidé, kteří již na Zemi dokážou, že do nebe, do Božího království patří tím, že dobrovolně a z přesvědčení žijí podle mé vůle. Mají přece svobodnou vůli, kterou rozhodují o tom, že zanechají hříchu, aby mohli dělat to, co je dobré a správné. Kdo to nechce již na Zemi, dokazuje tím, že nechce ani do nebe. Do nebe se dostanou jen ti lidé, kteří mě milují! To budou ti, kteří uvěří evangeliu. Přijdu na svět dvakrát. Poprvé abych zvěstoval evangelium o věčném Božím království a abych zemřel za lidi zástupně na kříži – a znovu se vrátím poté, co se naplní počet lidí pro nový, svatý svět. Při mém druhém příchodu vzkřísím nejprve ty mrtvé, kteří mají věčný život a vezmu je k nám do nebe. Později vzkřísím ty mrtvé, kteří zemřeli ve svých hříších. Ti dostanou svůj zasloužený trest a půjdou do věčného zatracení.“
Spravedlnost doplnila: „Tak je to správně. Všichni ostatní se sami vyloučí z nebeského společenství. Takže, když v Lásce zemřu za všechny lidi tohoto světa, aby se mohli obrátit a oni to odmítnou, potom nebudu nespravedlivá, když tito nerozumní budou sdílet se satanem stejný trest. Můžeme být milosrdní a přitom se nevzdáme toho, být spravedliví.“
Láska na to řekla: „Musíme ale všechno připravit tak, aby lidé mohli uvěřit.“ Moudrost se krátce poradila s vševědoucností a nato odpověděla: „Až se všichni lidé ode mě odvrátí, aby sami sebe realizovali, povolám ve své milosti modloslužebníka Abrahama, odpustím mu a z milosti Boží dám povstat Božímu lidu. Učiním pro něj evangelium pochopitelným tím, že mu sdělím, že v něm chci požehnat všechny národy. Už v jeho případě ukážeme na tu věc se zástupnou smrtí! Budu po něm požadovat, aby na hoře obětoval svého vlastního syna, ale k obětování mu zástupně poskytnu zvíře. Později, až se náš lid rozroste, povolám Mojžíše a i skrze něho poukážu na tu věc s obětním beránkem! Anděl soudu projde kolem dveří lidských obydlí – ale jen v případě těch, na kterých bude krev beránka! Tito lidé, kteří věří tomu, že jen samotná krev beránka je ochrání před soudem, budou ze zajetí vyvedeni do nového života! Poté budu posílat různé proroky, kteří přesně předpoví to, že se stanu člověkem. Micheáš předpoví 400 let předem místo mého narození, Izajáš oznámí 700 let předem tu skutečnost, že osobně přijdu na tento svět a Izajáš bude také jasně a zřetelně prorokovat, že jako obětní beránek zástupně zemřu za hříchy tohoto světa. A nakonec to potvrdí ještě prorok Jan, který ukáže přímo na mě a řekne: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ Daniel předpoví rok mého křtu a rok mého ukřižování. Dokonce i tento den bude předpovězen: Zavedu úplný systém obětí, aby lidé poté pochopili, co Jan Křtitel myslí, když říká: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa! Jako obětní beránek zemřu přesně v ten den, kdy bude zabíjen Pesachový beránek! … v krátkosti, co tím chci říct: Nedám žádný prostor pro nevěru a pochybnosti! Předpovím také pronásledování křesťanů v době, kdy ještě žádní křesťané nebudou. Předpovím i zvěstování evangelia a sice v době, kdy na Zemi nebude ještě ani jeden jediný křesťan. Všechno to dáme lidem písemně a to černé na bílém, aby se všichni a všude o tom mohli sami přesvědčit. Potom necháme všem lidem a národům po celém světě zvěstovat evangelium dřív, než přijde konec toho prvního světa!“
Láska se zaradovala: „Jak moc se těším na ten den, až všichni, kteří uvěří, přijdou na věčnou svatbu v čistých rouchách, která budou vyprána v mé krvi! Jak nádherný bude ten den, kdy jim setřu poslední slzu z očí, kdy už víc nebude ani hřích, ani nemoc, ani utrpení a žádná bolest, žádný křik, ani smrt – ale jen pokoj, radost, láska, blaženost a věčný život ve spravedlnosti! Jsem nadšená! Takhle to uděláme!“
Vševědoucnost ještě doplnila: „Ano, přesně tak se to stane! Vidím nebe naplněné nespočetným množstvím lidí, kteří chválí a vyvyšují Ježíše! Kteří se radují z věčného života v požehnání a poslušnosti! A vidím jasně, jak moc svého Spasitele a Vykupitele milují!“
Láska jásá radostí: „Potom mě uvidí tváří v tvář a jejich blaženost bude bez konce!“
Všemohoucnost spokojeně poznamenala: „Takto to bude uděláno! Nový a dokonalý svět ve slávě je ten dokonalý cíl, ve kterém budu žít se svými lidmi v lásce! Pojďme, stvořme nejprve nebe a Zemi a potom člověka k našemu obrazu, jako naši podobu!…“
Konec příběhu (dále čtěte v Bibli – zažijte to ještě dnes!)
Tento krátký příběh může jen slabě přiblížit nádheru Boží lásky k tobě a plán, který si Bůh ve své lásce předsevzal provést! Dílo na kříži je již dokonáno! Milióny lidí po celém světě se již rozhodli pro Ježíše Krista. Ježíš se brzy vrátí. Udělal jsi své rozhodnutí už i ty? Rádi ti pomůžeme s tvými otázkami. Budeš-li si to přát, rádi tě přijdeme navštívit a pomůžeme ti Bibli lépe porozumět. Tak těžké, jak si mnozí myslí, to rozhodně není. Samozřejmě jsi srdečně zván na naše bohoslužby a budeme mít radost, když se nám ozveš. Přejeme ti Boží požehnání v hojnosti!
