Dáždnik

Pole byla vyprahlá a zem praskala nedostatkem vláhy. Zažloutlé a povadlé listí smutně viselo z větví. Trávu na loukách slunce úplně spálilo. Lidé napjatě a nervózně zkoumali kobaltově modré nebe, zda se na něm neobjeví mráček. Každým týdnem bylo vedro nesnesitelnější. Opravdový déšť spadl naposledy před několika měsíci. Farář proto svolal obyvatele vsi před kostel, aby všichni společně prosili za dar deště. V určenou hodinu bylo náměstíčko plné lidí. V očích měli úzkost, ale také naději, že konečně zaprší. Mnozí si nesli předměty, kterými chtěli projevit svoji víru. Farář přejížděl pohledem po shromážděných věřících a obdivně sledoval to množství Biblí, křížků a růženců. Náhle se zastavil. Nemohl odtrhnout zrak od děvčátka, které způsobně sedělo v první řadě. Na klíně mělo složený deštník.

Modlit se znamená prosit o déšť, ale věřit znamená vzít si deštník.

Tento obsah bol zaradený v Príbehy a zamyslenia, Príspevky. Zálohujte si trvalý odkaz.