Jeden muž, George Thomas, pastor v malém městečku v Nové Anglii, s sebou jednoho velikonočního rána do církve přinesl zrezavělou starou ptačí klec a položil ji na kazatelnu.
Několik lidí údivem nadzvedlo obočí.
„Včera jsem šel městem, když jsem viděl malého chlapce, mohlo mu být tak deset, jak jde směrem ke mně a v ruce pohupuje touto ptačí klecí. Na dně klece byli tři malí polní ptáčci, třásli se zimou a strachem.
Zastavil jsem chlapce a zeptal jsem se: „Co to máš?“
„Jenom pár starých ptáků,“ přišla odpověď.
„A co s nimi budeš dělat?“ ptal jsem se.
„Vezmu si je domů a trochu si s nimi pohraju.“ odpověděl. „Budu je škádlit a dráždit, vytrhnu jim pár pírek, aby se začali prát. Bude to fakt sranda.“
„Ale dřív nebo později tě to začne nudit, co s nimi uděláš pak?“
„Máme doma kočky,“ řekl chlapec. „Mají rády ptáky. Dám jim je, ať se nakrmí.“
Pastor se na chvíli odmlčel. „Kolik za ty ptáky chceš?“
„Co?!!! Přece byste je nechtěl, pane. Jsou to jen obyčejní staří polní ptáci. Nezpívají… a nejsou ani hezcí!“
„Kolik?“ ptal se pastor znovu.
Chlapec si pohledem změřil pastora, jako kdyby to byl blázen, a řekl: „Dvě stovky?“
Pastor sáhl do kapsy a vytáhl dvoustovku. Dal ji chlapci do ruky. Než se nadál, chlapec byl pryč.
Pastor vzal klec a odnesl ji na konec cesty, kde byl strom a tráva. Položil ji na zem a otevřel dvířka. Jemně, ťukajíc na klec, přesvědčil ptáky, aby vyletěli ven.“
To vysvětlovalo prázdnou klec na kazatelně. Potom pastor začal vyprávět další příběh.
„Jednoho dne měl Satan s Ježíšem rozhovor. Satan se právě vrátil ze zahrady Eden a škodolibě se posmíval a vytahoval. „Jo, Pane, právě jsem tu chytil svět plný lidí. Políčil jsem na ně, dal jsem tam návnadu… Věděl jsem, že neodolají. Mám je všechny!“
„Co s nimi budeš dělat?“ ptal se Ježíš.
Satan odpověděl: „No, trochu si s nimi pohraju, naučím je, jak se ženit a rozvádět, jak se nenávidět a zneužívat, jak pít, kouřit a proklínat. Naučím je, jak vymýšlet zbraně a bomby a navzájem se zabíjet. Budu se fakt dobře bavit!“
„A co s nimi uděláš pak?“ Ptal se Ježíš.
„No, pak je zabiju,“ řekl Satan pyšně.
„Kolik za ně chceš?“ zeptal se Ježíš.
„Přece ty lidi nechceš. Nejsou k ničemu. Vezmeš si je a oni tě budou akorát nenávidět. Budou na tebe plivat, proklínat tě a nakonec tě zabijou!! Přece ty lidi nechceš!!“
„Kolik?“ ptal se znovu.
Satan se podíval na Ježíše a jízlivě se zašklebil. „Každou tvou slzu a všechnu tvou krev.“
Ježíš řekl: „Domluveno,“ a zaplatil.“
